Labutí lodído dávných dnůpo plachém pláčidopluji domů..beze zlé zimysní slepé slunce,vysuší vítrslzy a žal..Prchavá bitva,mohyly milých.Hvězdami na hrobechskončilo slovo..Okrouhlým člunempo prázdných přáníchaž za slunovratdopluji domů.
Miluji moře miluji mořemodravou matkusvobodný seno nekonečné naději..Myslím na moře myslím na mořetatínku stříbrné tmytouho samotnýchpro věčnou vlnu..Měním se v moře měním se v mořekolébku kontinentůa nebojím se nadějena zpěvavou smrt.
Vždycky jsem přemýšlela, proč tu jsem. To asi každý. A každý se s ítm musí vyrovnat. Někdo dřív, někdo snadněji - a jsou i tací, kteří se s tím nevyrovnají a nikdá na to nepřijdou. Celoživotní problém, který nevyřeší krásné a zbožné "…
S v í t á n í v z i m ě Mdlá již lampa v přítmí vzdychá,ve mze sivé běl a nach,unášena rytmy tichajako bárka na vodách.Myšlenka má unavená neví, kde se nasytí;aspoň hledá, kde je stěna,o kterou se opříti...Světla jen zde plod je zlatý,stěnou pevnou…
Rzivé, bílé, černé kotě,světélka tři o samotě,skrytá okna v bídy plániod setmění do svítání.V jednom lampa, v jednom luna,na srdci je pečeť temnána bolesti, na krvi..Tři jsou noci prosincové,Baebory je zítra večer.Přijde zlatý Mikulášek,bílý anděl,…
Kdykoli čtu Kosmovu kroniku, a čítám si v ní často, protože je vtipná, erudovaná a je v ní něco česky lidského - je mi jako bych poslouchala starého kněze vzpomínání. Takto vypadá jeden z jejích pozdějších opisů, jak je dostupný v Codexu Gigas.