Z itineráře irské ovečky 3. aktualizováno :)

1. OVEČKA SVATÉHO PATRIKA

Je jedna země, kde je spousta oveček.

A kde si jich člověk trochu víc všímá.

To je samozřejmě irský ostrov.

Ovečky jsou všude: louky, kopce, hory, rokliny, pláže, útesy, skály, silnice, cesty... A je to tak dobře. Irská ovečka ví, kam patří. Čí barvu a značku má na kožíšku - kdo je její pastýř. Irská ovečka si nestěžuje - na chudou stravu, na kruté podnebí - zimu, prudký a věčný vítr, déšť. Na rašelinu a skály, na dlouhé temné zimy a krátká, věčně mokrá léta.

Irská ovečka se nemusí bát - věří, že jí nikdo neublíží. Je vděčná za to, že je. Prostě je. Tak to má být.

Docela jim závidím ten prostý, přirozený život.

Když vidím irské ovečky, nějak víc chápu slova žalmu 22 (v česské provincii 23) - The Lord is My shepherd. Pán je můj pastýř. Dominus regit me. Nic mi neschází, nic nepostrádám.

Vzdávám díky, že jsem Patrikova ovečka. A taky Brendanova. A Columcillova. A samozřejmě Ježíšova.

Vzdávám díky, že mohu putovat se svým pastýřem, a i když bloudím, dopadne to dobře.

Vzdávám díky, že znám svého pastýře...

2. PATRIK A DALŠÍ¨

To je Irsko: plné svatých. takových těch lidových, normálních svatých. Žádní velcí králové, mocní biskupové, ale prostě zbožní lidé. Prostě.

Tři z nich mám tak nějak nejradši, asi proto, že jsme měla tu čest.

Jako první byl samozřejmě Paddy.

Patrikův byl první kostel, který jsem měla tu čest navštívit. Byla a je v něm vitráž sv. Patrika, hned nad oltářem, jak pod pláštěm schovává nějaké dítě. Přesně takhle jsem se cítila celou cestu. Schovaná pod Patrikovým pláštěm.

Cestou jsem potkala několik Patriků a Pádraigů. Very well, Judit, říkali, very well. A tak to i bylo...

V Donegalu je jezero Derg. V tom jezeře je ostrov Station Island. A na tom ostrově je bývalý klášter, který zakrývá celý ostrov. PURGATORIUM SCTI PATRICII - OČISTEC SVATÉHO PATRIKA. Stejně jako z legendy z 12. století. Nebo i starší. Smí se tam jen na třídenní pouť: hladovění, klečení na kamenech a bdění. už se tam těším.

Druhý byl BRENDAN. Svatý námořník, Brendan Navigátor. Doplul do Ameriky, na Island, a samozřejmě na skelligy.

taky jsem chtěla na Skelligy, moc. kdo by nechtěl.

A za to může fakt Brendan, že jsem tam doplula. I když nebyly volný čluny. Brendane, zakřičela jsem na celý přístav. Brendane, dostaň mě na Skelligy... A vzápětí mi jeden mariňák poklepal na rameno a řekl: holka, tenhle můj partťák tě na člun vezme.

S Brendanem se můžu modlit: Zůstaň s námi, Pane, už se připozdívá...

To není modlitba sv. Bernarda, jak mylně uvádí neomylný prof. Halík, jehoiž si moc vážím, ale každý se spleteme, žejo, ale to je modlitba sv. Brendana za jeho námořníky.

No a ten třetí je KOLUMBA, COLUMCILLE. Z Donegalu. A Z Iony. Chtěla byhc být jako on: jako holubice. Mírná, dobrá, svatá. PLná Ducha Svatého.

Kde bylo místo, jímž kdysi Columcille prošel, tam prostě bylo krásně a svatě i teď, po 1500 letech.

A proto je Irsko krásné a odolává zničení doteď. protože po něm chodí tolik svatých pastáýřů, kolem pluje tolik námořníků a lidé ještě věří, že je to všecko pravda.

3. Zima a ovečky

Ovečce nikdy není zima, i když žije v zemi, kde stále prší a fouká prudký, ledový vítr. Protože i když má mokrý kožíšek, může se skrýt pod plášť Dobrého Pastýře.

Nemusí si stěžovat, naříkat, vyčítat, reptat...

Vděčně sní vše, co roste, není vybíravá a rozmazlená.

V zemi, kde se v zimě stmívá ve tři odpoledne, se nebojí tmy, protože jí září sám Pastýř.

Dej, Pane, ať jsme jako ovečky... pokorní, vděční, poslušní, milí a laskaví, trpěliví, odvážní.