codex světla, starých pravd, hledání a nalézání...

co jsem provedla, aniž toho lituju.AKT.16.5.

29. 3. 2009 15:19

řekla jsem: SERU NA SOVĚTY.

a říkám to pořád. a seru i na to, jeslti jsou sověty nebo Sověti a sověti. a na to, abych to opravovala,jakbysmet. 

 

tak třeba jsem ohodila lidi od hlavy k patě, když jsem svištěla z Bazalů dolů do Ostravy. Já ty kaluže neviděla... řekl mi to až instruktor. Nevím, co tam ti lidi dělali, jak se tam ocitli... Nicméně auto přede mnou udělalo totéž, takže jim to mohlo být putna. A já jsem se po několika měsících konečně srdečně rozesmála a směju se ještě teď... No jo, autoškola.

Když jsem měla příspěvek na konferenci, začali si mě během mé promluvy fotit. nesnáším focení, hlavně z profilu. Přestala jsem přednášet a usmála se do objektivu co nejzářivěji a nejmileji. spíš se smál někdo ve mně, protože se mi strachem klepala huba. takovou reakci kolega s fotoaparátem nečekal, ale ani nikdo další. Vážná přednáška se uvolnila a za chvíli se smál celý sál. sama se divím, kde jsem sebrala tu drzost a odvahu šaškovat...

Dostala se mi do rukou velice vtipná kniha, v originále "Toilets of the world" http://www.toilets-of-the-world.com/ Konečně vím, jak to dělaj kosmonauti, žádnej pytlík, musí se chudáci připoutat k sedátku kvůli nulové gravitaci. a to není všecko - složitý systém odsávání atd. A do vesmíru tohle rohodně nepluje - aby zemi nebombvardovaly lidské asteroidy - jak praví překlad - naopak, "bochánky" se vozí zpět na zem k rozboru. Četla jsem to ve vlaku, v poloprázdné první třídě velkoplošného vozu, v němž je všecko slyšet a v němž, až na pár ajznboňáckých výjimek, mezi něž se počítám, jezdí jen kravaťáci, podnikatýlci a podobná ferbež. Tvářili se strašně pohoršeně, když jsem se hihňala na celé kolo (na celý vagón) a hodně dlouho a hodně často a hodně hlasitě.

V jiné knize - byla to Bible pro děti - byla hláška, že nemocný trhl nohama. Zní to, jako kdyby Ježíš nemocnému řekl: trhni si nohou - a nemocný ochrnutý trhl nohama - a tím se uzdravil. někdy si říkám, zda mi Pán na mé modlitby neříká: trhni si nohou. Na poloochrnutá, na který se podepsala havárka, sebou opravdu občas trhne.

¨Já nejsem drzá, já jsem vtipná, odvětila jsem bratrovi, který mi cosi vyčítal a tvrdil, že jako křesťanka bych být drzá neměla. maminka by ráda sladkou a poslušnou holčičku s manželem a kupou dětí. vůbec neplním ničí představy a jsem na to hrdá a ještě se směju. Sladká holčička si dělá legraci z vlastních depresí a z toho, že je mrzák a že vždycky dostává košem.

Jestli udělám autoškolu, tak se zrubu, slíbila jsem Bohu. Po půl roce nervů, pláče, po několika bouračkách a naprosto zničených třech instruktorech se stal osmý div světa.

Nezrubala jsem se docela, to bych stejně asi nikdy v životě neudělala. Ale víno bylo dobré. Je postní doba, ale to je taky důvod k radosti. Bylo by nevděčné nesplnit slib a nepoděkovat. Šla jsem od kamarádky po oslavě domů. Skoro jsem tancovala. protože zprava to bylo dobrý!  

 ZALHALA JSEM.

Ale nelituju toho, fakt.

Byl velký pátek, dvě odpoledne. Koukala jsem na klidnou hladinu rybníku pojmenovaného po pánu Markvartovi. Dvě labutě, pár kachen, slunce a jemný vítr. A v dálce, směrem na západ, se to stalo. Tehdy už byla tma. Myslela jsem na Něj a na tu divnou oslamělost, bezmoc a beznaděj.

"No, vidím, že studánku jste našla", sedl si ke mně divný chlápek.

"JJJ, jjjooo," zakokktala jsem a dívala se dál na rybník.

Vhlápek začal mluvit a mluvit a mluvit. Nechápala jsem moc, o čem, a hlavně proč. Tvářil se jako věřící, ale...

Mluvil asi půl hodiny. Občas jsem kývla, na něco se zeptala, třeba se potřeboval vypvídat... Ale byl Velký pátek a blížila se třetí hodina.

On si mezitím otevřel láhev piva a mluvil dál.

To na mě bylo moc. Mám pivo docela ráda, ale byl Pátek a blížila se třetí a já se dívala na rybník s labutěmi. To pivo tam rpostě nepatřilo a ten chlápek taky ne. aspon ne na lavičku. 

 "Já už musím jít," zvedla jsem se rychle. "Nashledanou."

Nemusela jsem ještě jít. Ale ctěla jsem. Neměla jsem odvahu ani chuť sedět vedle cizího chlápka pijícího z láhve pivo, když kolem plavou labutě a je Velký pátek.

Prostě jsem se vymluvila a utekla, ale nelituju toho.

 

 

 

 

 

Zobrazeno 1882×

Komentáře

metod

Spíš mě zaráží že ten chlap nepatří na lavičku:-)

judita

Metode - Vašku: nepatřil prostě na lavičku, na který už sem seděla já. Osamělej rozhodně nebyl. spíš znuděnej. řeknu to na rovinu:myslím si o něm, že je to ten typ chlapa, kterej se rád předvádí před každou ženskou. Aspoň jeho sebepochvalný monolog na téma "jsem tak chytrý a zkušený a zcestovalý" tomu nasvědčoval.

Zobrazit 13 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková